Nejen, že začal Antonín plešatět, ale nově se mu taky loupe hlavička. A dnes měl loupešník den bohatý na vzruchy a zážitky. Neurologie, vizita v redakci (šéfredaktor už elévovi chystá počítač), první jízda metrem...
 |
| Vypraveni k výpravě do redakce |
Prohlídka na neurologii dopadla v rámci možností dobře, Tonda sice zůstává mírně rizikovým člověkem, bude sledován, ale jeho reflexy při pokusech obstály a není nutné s ním cokoliv nacvičovat. Jen paní doktorka odhalila, že preferuje při odpočinku pravý bok a sáhla nám do svědomí... ano, ano, místospřežně slibuji dnes předevšemi, že ho budeme pokládat na všechny světové boky, záda a bříška a polohovat ho tak, aby se mu všechny světové strany vyvíjely stejně!
Již na startu naší první jízdy metrem jsme narazili na Náměstí republiky na netušený problém. Žádné jezdící schody totiž nevedou směrem dolů do vestibulu. Dobrá zpráva však je, že v této stanici vede ještě cesta přes OD Palladium... sice cesta delší a se spoustou nástrah (většině z nich jsem odolala, stálo mě to jen 65 korun u stánku s koktejly z čerstvě vymačkaného ovoce), ale dovedla nás až ke kolejím.
Po návratu domů padl za vlast Tonda... následně i já... znovu čilá a občerstvená dávkou spánku píšu tento blog a Tonda stále ještě zařezává... hoooray! (Radši nemyslet, co bude dělat v noci.)
Žádné komentáře:
Okomentovat