PŮLROČNÍ PŘÍPITEK PRO KARLU

(3. srpen) - Hypnotizuješ nás, když něco jíme. Pokoušíš se plazit, ale zatím se spíš točíš v kruhu. Chtěla bys sedět, ale furt se kácíš. Seš ukecaná, slabikovou zásobu k žvatlání máš ohromující, ale marně hádám, co bys chtěla říct. Většinu dne jsi vysmátá, většinu noci spíš. Už půl roku ucvrkáváme nad tvou roztomilostí. A tvůj brácha se tě už půl roku pokouší zadusit láskou. Naštěstí marně.  

Než ses, Karlo Karličko, narodila, přemýšlela jsem, jaký to bude, jak to udělám... jak je možné vyprodukovat ještě víc mateřské lásky, když všechnu do mrtě dávám Toníkovi. Jak se, sakra, rozděluje mateřská láska? Je možný milovat ještě někoho tak, jako Toníka? Co se stane, když budu muset polovinu těch citů vzít synovi a dát je dceři?




...ale pak, když jsem tě - slizkou, od krve a všeho možnýho špinavou, pomačkanou - měla po tom akčním a komickým porodu na sobě, když jsi začala čenichat, kde teče mlíko, najednou ty obavy zmizely. Byly fuč. Jasně, šmarjá, safristy, no jó, dyť ono není potřeba nic dělit. Není potřeba někomu něco brát. Spolu s tebou jsem dostala nadělený obří rezervoár druhé lásky. Kapacita se zvojnásobila. A co víc! Ono jí v obou rezervoárech přibejvá. Každý den, děcka moje.

Karla: 3. 2. 2015 (6:15)

Antonín: 1. 2. 2012 (21:06)

PŘED TŘEMI LETY... TONÍK - PŮLROČNÍ VYZNÁNÍ


PS: Karličko, Toníčku, slibuju, že se v psaní blogu polepším. Příští kapitoly: Toník - užvaněný analytik, Karla - poblijón. Coming soon.
-----------------------------------------
VÝVOJOVÝ ZÁZNAM
Karla: 
Dva zuby
Vlasy!
Žravost (jen jednou se ušklíbla nad špenátem, ale podruhé ho jedla, jí všechno, co jí nabídnu, sežrala by všechno, co jedí ostatní, hypnotizuje nás vydíracíma psíma očima)
Kojená (obzvlášť ranní postelové leženíprodlužující kojení nutno zachovati co nejdéle) a přikrmovaná (oběd, svačina, kaše)
Spaní - od druhého měsíce ve vlastní postýlce ve společném pokojíku s bráchou
Noc - mezi sedmou a osmou dostane kaši s prsama a vydrží na tom do pěti, do šesti ráno, matka alkoholka tak může po večerech požít a v noci zase o něco dýl spát
Dudlík - není závislá, uklidní ji, ale není nezbytný
Hlídačka Jana, cca jednou týdně pár hodin
Oblíbené slovo: Gaga
Oblíbená činnost: Blití (naštěstí už na ústupu), krkání (jak starej dědek), zvonivý chechot

Toník:
20 zubů
Mlsnost - je na sladký jako já, ale učí se, synek, hospodařit. Do krabičky dostane na den pět bonbónů, když je sní hned, má celý den utrum, když si spoří, mohou mu ještě odpoledne osladit život :)
Školka - zanedlouho ho čeká přechod ze soukromé do stádní...
Oblíbené slovo: Proč
Oblíbená činnost: Závodění v běhu, čůrání ("to je proud!"), stavění, nekonečné hry s auty a vlaky, epické hrané příběhy o bouračkách, sledování Pata a Mata
Oblíbené "jídlo": dříve "mimica", dnes "mezlina" - zmrzlina, nudlová polívka, rajčata

Já to nevzdám! Aneb Rozvrh hodin v šestinedělí

...dobrá dobrá dobrá... můžete si vrnět pod fousy, kočky šklíby, to svoje "já to říkala", které jste věštily, že druhorozená těch zápisků bude mít míň než její bratřík, ne-li žádné! Ále zasejc prrr! Trvalo to, ale jsem tu. Dvojmatka. Turbomatka. Pramatka.* A příběh pokračuje... Začněme rozvrhem hodin.

Z rozvrhu v šestinedělí

Spojená hodina anatomie a filosofie: Na okamžik Lesanou, aneb Omráčena bohyní Gaia.

Zrození. Zatímco první podání zkazil vynucený císařský řez, second service jsem si dala pěkně "přirozeně". Velkolepou akční grotesku, která tomu okamžiku předcházela, vynechám (možná na ni dojde s odstupem), ale ta chvíle na sále, kdy to udělá konečně "plop" (komiksoví tvůrci by asi našli lepší bublinu), když z těla proleze hlava a za ní vyklouzne slizké tělíčko s ručičkama a nožičkama a pak vám dají toho tvora na prsa, v té chvíli se fakt pohne zem! No fakt. Je to jako první vytoužený polibek s milovaným mužem, sedmička nejlepšího vína na ex, koupel v rozpuštěnejch belgickejch pralinkách a zahryznutí do bifteku z nejvymazlenější krávy - to vše najednou. A tak vůbec.

Fyzika: Jedno dítě žádné dítě - Nesmysl popírající fyzikální zákony.

Dítě buď máte, nebo nemáte. Pokud tedy nemáte dítě s nějakým Schrödingerem. Rčení "jedno dítě - žádné dítě" se mi nelíbilo jako matce jedináčka a nepodepíšu je ani teď. (Vadí mi podobně jako takové to "počkej, až - bude chodit, začne mluvit, půjde do školy etc - to bude!")...  A to ani v tom smyslu, že mít jedno dítě je přece málo, ani v tom druhém, že teprve s druhým poznáš, zač je toho (rodičovství) loket. Mít, nebo nemít. Tak stojí otázka. Ale druhým se to už "jen" násobí. Tupláky lásky, tupláky nervů, tupláky strachů... a penzum spánku a volného času se odmocňuje. A... nadechujete se? Já vím. Počkám si, až..

Tělesná výchova: Balkón je taky "venku".

Rodinná výchova (praktika): V noci přebalujou jen velký poseroutky.

Mikrobiologie: Hygienická hypotéza jako alibi.

Je opakovaně prokázáno, že děti, které žijí v příliš hygienickém prostředí (a nejsou tak vystaveny běžným infekčním činitelům a bakteriím) jsou během života mnohem více náchylné k nemocem, především autoimunitním onemocněním, zejména pak alergiím. (Pokud to nečisté prostředí přežijí, pochopitelně. Páč vocamcaď pocamcaď :) Imunologové to shrnují zhruba takto: "Neprotahovat miminko kalužema a nemáchat dudlík v záchodě, ale nedělat z bytu operační sál." Ano, snažím se, seč to jde.

Gender studies: Modrá holčičkám sluší! (zvlášť když mají staršího bratra)

No, Karličko, příště už to bude fakt hlavně o tobě. Tvá máma (plná mléka, plná lásky)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

* Pracující matka

PS: V konceptech čekají nějaké rozepsané trachtáty. Vydržte, netlačte se, Na všechny dojde. Děkuji.

S babičkou a dědou

Momentálně jsme zanícení rodiče. Jak se tak v manželství sluší a patří, sdílíme dobré i zlé, což se týká i bakterií, takže jsme si dnes z ORL odnesli společnou diagnózu: zánět dutin. A já navrch zánět hrtanu, neboť jsem začala dřív, tak se bakterie dostaly o metu dál, že ano. K sepsání prvního blogu po narození Karly jsem využila subjektivního zlepšení zanícení a také odlivu Toníka k babičce a spaní Karličky na balkóně. Kdy bude taková chvíle příště?




----------------------------------------------
PS2 - data o Karličce čistě  pro záznam a pro ty, kdož touží po těchto informacích: 

Šestinedělní prohlídka u MUDr. - 56 cm, 4,2 kg

A jináč: Vyklidněné veselé miminko, přes den má několik bdících jedno až dvou hodinovek (většinou veselá, pozoruje strop, světlo, hračky nebo pitvořící se rodiče), jednou denně (nejlépe v kočárku na balkóně) usíná i na tři hodiny. V noci se budí cca po třech hodinách, jeden interval bývá delší, k ránu se to naopak zkracuje. Ale většinou se jen nakojí a spí dál, takže žádné velké noční tanečky. Ani kolikové scény nebyly (snad ještě nepřijdou), bříško každý den chvíli zlobí, ale žádný drama. Drží hlavičku. Brouká (připomíná to nejčastěji slovo "ahoj"), s lehkou pomocí se už převalí ze zad na bok. V šátku je ráda. Stále usíná nejradši v něčem pevněji zabalená. V kočárku usne hned, na rozdíl od Toníka ani nepotřebuje, aby kočárek jel. Od konce šestinedělí spí většinou v pokojíčku s Toníkem (zatím bez problémů, vzájemně se nebudí). Vše je tak krásné a ideální... och!.... proč jen jsem tak nevyspalá? :) No, taky teda už docela pracuju... 

Smutný příběh medvídka Dědy

Ačkoliv si pan Antonín s velkou vervou a smyslem pro dramatické situace hraje na bouračky, vozí zraněné nebožáky do nemocnice a léčí je všemožnými invazivními i neinvazivními metodami (obvazováním počínaje, řezáním končetin konče), včerejší první setkání s opravdickým vážným úrazem ho citově zasáhlo plnou náloží. Naštěstí šlo "jen" o medvídka. O čtyřicetiletého medvídka zvaného Děda.

Před usnutím (tj. mezi pohádkou čtenou tátou a puštěním audia O pejskovi a kočičce v hajajovském podání Vlastimila Brodského) si Toník v postýlce sám hrál s pejskem Matoušem (3 roky) a medvídkem Dědou (39 let). 

Do naší ložnice (a noční směny domácích detašovaných redakcí tří časopisů - Týden, Instinkt a Vesmír) doléhaly úryvky dramatického Tondova přehrávání nějakých zásadních včerejších zážitků (mj. na stavbě před naším domem jsou už dva jebáty roz. jeřáby, bylo u nás na návštěvě mimi Ondřej a plakalo, posílali jsme si s tátou Tatru, ovečka blinkala jedla moc cukru atd.) Pohoda. Ale pak se ozvalo... tiché... pak silnější... plačtivé... zoufalé... Máááámooooo máááámoooo!

Na posteli seděl Toník s vyděšeným výrazem, v ruce medvídka Dědu s obřím kráterem místo čumáku. "Co se stalo?" ptám se. Chci nejdřív vědět, jestli šlo o nehodu nebo brutální úmysl... ale hned z prvních náznaků je mi jasné, že se stala fatální nehoda, Toník propukne v pláč, chudáka ho schvátí lítost... medvídek věren svému jménu je dosti vetchý, o původní oči přišel před cca 36 lety zásahem svého prvního majitele (Toníkova otce Ondřeje), nová očka mu byla přišita plastickou chiruržkou babičkou Alenkou. Látka na čumáku byla notně zteřelá a při nějakém silnějším Tondově pohlazení se protrhla a z medvídka vylétl molitan... 

To musel být šok! Toník se mi choulí v náručí, brečí, snaží se pobrat co se stalo.

Mám ale pocit, že do náručí potřebuje vzít i původní medvídkův majitel... statečně se snaží potlačit slzy, ale tohle neštěstí zasáhlo oba mé muže!

Medvídek tedy pojede na plastiku do "mocnice", slíbíme synkovi. Snad ho babička zase nějak zacelí. A kdyby bylo nejhůř, mám kontakt na pana doktora Bohdana Pomahače.