...dobrá dobrá dobrá... můžete si vrnět pod fousy, kočky šklíby, to svoje "já to říkala", které jste věštily, že druhorozená těch zápisků bude mít míň než její bratřík, ne-li žádné! Ále zasejc prrr! Trvalo to, ale jsem tu. Dvojmatka. Turbomatka. Pramatka.* A příběh pokračuje... Začněme rozvrhem hodin.Z rozvrhu v šestinedělí
Spojená hodina anatomie a filosofie: Na okamžik Lesanou, aneb Omráčena bohyní Gaia.
Zrození. Zatímco první podání zkazil vynucený císařský řez, second service jsem si dala pěkně "přirozeně". Velkolepou akční grotesku, která tomu okamžiku předcházela, vynechám (možná na ni dojde s odstupem), ale ta chvíle na sále, kdy to udělá konečně "plop" (komiksoví tvůrci by asi našli lepší bublinu), když z těla proleze hlava a za ní vyklouzne slizké tělíčko s ručičkama a nožičkama a pak vám dají toho tvora na prsa, v té chvíli se fakt pohne zem! No fakt. Je to jako první vytoužený polibek s milovaným mužem, sedmička nejlepšího vína na ex, koupel v rozpuštěnejch belgickejch pralinkách a zahryznutí do bifteku z nejvymazlenější krávy - to vše najednou. A tak vůbec.
Dítě buď máte, nebo nemáte. Pokud tedy nemáte dítě s nějakým Schrödingerem. Rčení "jedno dítě - žádné dítě" se mi nelíbilo jako matce jedináčka a nepodepíšu je ani teď. (Vadí mi podobně jako takové to "počkej, až - bude chodit, začne mluvit, půjde do školy etc - to bude!")... A to ani v tom smyslu, že mít jedno dítě je přece málo, ani v tom druhém, že teprve s druhým poznáš, zač je toho (rodičovství) loket. Mít, nebo nemít. Tak stojí otázka. Ale druhým se to už "jen" násobí. Tupláky lásky, tupláky nervů, tupláky strachů... a penzum spánku a volného času se odmocňuje. A... nadechujete se? Já vím. Počkám si, až..
Tělesná výchova: Balkón je taky "venku".
Tělesná výchova: Balkón je taky "venku".
Rodinná výchova (praktika): V noci přebalujou jen velký poseroutky.
Mikrobiologie: Hygienická hypotéza jako alibi.
Je opakovaně prokázáno, že děti, které žijí v příliš hygienickém prostředí (a nejsou tak vystaveny běžným infekčním činitelům a bakteriím) jsou během života mnohem více náchylné k nemocem, především autoimunitním onemocněním, zejména pak alergiím. (Pokud to nečisté prostředí přežijí, pochopitelně. Páč vocamcaď pocamcaď :) Imunologové to shrnují zhruba takto: "Neprotahovat miminko kalužema a nemáchat dudlík v záchodě, ale nedělat z bytu operační sál." Ano, snažím se, seč to jde.
Gender studies: Modrá holčičkám sluší! (zvlášť když mají staršího bratra)
No, Karličko, příště už to bude fakt hlavně o tobě. Tvá máma (plná mléka, plná lásky)
------------------------------
* Pracující matka
 |
| S babičkou a dědou |
----------------------------------------------
PS2 - data o Karličce čistě pro záznam a pro ty, kdož touží po těchto informacích:
Šestinedělní prohlídka u MUDr. - 56 cm, 4,2 kg
A jináč: Vyklidněné veselé miminko, přes den má několik bdících jedno až dvou hodinovek (většinou veselá, pozoruje strop, světlo, hračky nebo pitvořící se rodiče), jednou denně (nejlépe v kočárku na balkóně) usíná i na tři hodiny. V noci se budí cca po třech hodinách, jeden interval bývá delší, k ránu se to naopak zkracuje. Ale většinou se jen nakojí a spí dál, takže žádné velké noční tanečky. Ani kolikové scény nebyly (snad ještě nepřijdou), bříško každý den chvíli zlobí, ale žádný drama. Drží hlavičku. Brouká (připomíná to nejčastěji slovo "ahoj"), s lehkou pomocí se už převalí ze zad na bok. V šátku je ráda. Stále usíná nejradši v něčem pevněji zabalená. V kočárku usne hned, na rozdíl od Toníka ani nepotřebuje, aby kočárek jel. Od konce šestinedělí spí většinou v pokojíčku s Toníkem (zatím bez problémů, vzájemně se nebudí). Vše je tak krásné a ideální... och!.... proč jen jsem tak nevyspalá? :) No, taky teda už docela pracuju...
