Vize o Popelákovi a Panence

KOČÁRKOVÝ SEDÁNEK

"Musím se jít vychcat," oznamuje jeden popelář odpočívající na lavičce v koutě Jindřišské ulice svému kolegovi. "Tak já ti ji tady pohlídám, aby ti ji nikdo neukradl," poklepe parťák na víko plastové popelnice... sedím na vedlejší lavičce, neohrabaně nabírám hůlkama Phad-Se-U (čti nudle) z Modrého zubu a snažím se jich co nejvíc donést do úst, na kolenou mám Spasitele (Jo Nesbo) a nohou pohupuju kočárkem s nejroztomilejším nákladem na světě a rozjímám na téma: Tondova budoucnost.

Námětů k vizím, co tak asi bude za 16, 25, 40 let, mi v miniparčíku u kostelíku v Jindřišké ulici defiluje hned několik. Vedle lavičky s popeláři neuroticky kouří dáma středního věku v kostýmku a vyřizuje nějaký realitní hovor, kolem prochází dvojice gymnaziálních dorostenek: "Já to dneska zabalila o hodinu dřív." "Já jsem si zas o fyzice udělala nehty, hele...."


Když se znovu snažím dostat do třeskuté zimy v Oslu, kde detektiv Harry Hole řeší další zapeklitý případ (jehož řešení už už mám, je to tak logické! ale Jo Nesbo se mi to zase rozhodne zhatit nějakou více či méně vykonstruovanou konstrukcí, aby to nebylo jako ze života), ale čtení mi zhatí agilní pán raného důchodového, či pozdně aktivního věku, který křičí kamsi za živý plot: "Hej, zmizte odcamcaď, ale honem," zvyšuje hlas a přechází z vykání do tykání: "Vypadni odcamcaď, tam nemáš co srát, tam je kostel!" umravňuje nějakou chuderu smažku, která si ulevuje u kamenné zdi.

Ech... co jen z tebe bude, Antoníne?! Antonína Sova psala báseň, Antonín Topič v elektrárně, Antonín dvořan z Nového světa, Antonín knihopalič Koniáš, Antonio Bandaska, Tonda Dloubák Páňa? Ale což, je to fuk, hlavně tím, čím budeš, buď prosímtě rád!

NÁMOŘNÍK A RUMOVÁ PRALINKA (VERUNKA)

HOT NEWS: Dneska Tonda poprvé SEDĚL bez opory zad v kočárku, opíraje se jen jednou rukou o dno kočárku, druhou se přidržoval zavěšeného hada... Taky se dneska na návštěvě u kamarády Pralinky-Verunky (přiznejme že na nakloněné rovině, ale jen trošinku nakloněné, fakt) převalil ze zad na břicho a zpět...

a taky předvedl koncert pro nohy a gumovou kostku ve vaničce! Jako Messi! Levačka oťukává šestibokou merunu a přihrává ji pravé noze, pravé noze meruna uniká, levá ji přichytává, pravá noha se blíží k levé noze a mezi nimi hranatá meruna! Gól!!!! Že by nám z námořníka rostla tonda panenka?

Když se sově narodí skřivan

Matka-zombie a malý odpolední šlofík

Miroslav Horníček říkával: "Ať vstanu, kdy vstanu, probudím se v jedenáct." Tonda Horníčkův bonmot obrací naruby: "Ať jdu spát, kdy jdu spát, probouzím se v šest." A to doplňuji, že v šest letního času... Takže až se nás zima zeptá....


(20.6.) Už jsem tu měla před pár týdny rozepsaný blog o tom, kterak se Tonda konečně rozhodl skoncovat se spánkovou torturou své nebohé matky a je v noci schopen spát bez potřeby prsu i šest, někdy i sedm hodin...

...ale než jsem to stačila publikovat, srazil mě z postele zpět na zem. Na dnešek se dožadoval mléka/pozornosti/hlazení každé dvě hodiny. A navíc ze z něj líhne skřivan, který tahá za nitky nervů své soví matky...

Adamita dospí noc v kočárku...

Dovolí nám zpravidla mrknout na pár prvních Událostí (což de facto znamená pouze upoutávky na to, kde Jakub/Aneta/Marcela byli, co tam viděli, jak to stříhají a co nám řeknou někdy ve tři čtvrtě na osm), pak se dožaduje koupačky (to miluje!), pak je ukojen do pololimbu, odnešen do postýlky, uspáván kolotočářskou brahmsovou ukolébavkou (točící se kolotoč s podivnými zviřátky) a poté většinou usíná...

Ale ať je to v sedm, v půl osmé, v osm, nebo v devět, ať se v noci budí jednou, dvakrát nebo třikrát, jeho biologický budík někde ve spánkovém centru v mezimozku je neúprosně nastavený na 5:53. Prodloužení polospánku je možné - s větším či menším úspěchem - snídaní z matčiných zásob v leže... ale pod podmínkou, že se předtím nepřežral v pět...

Zhruba do sedmi je ještě možné ho udržet prsem, hlazením... ale pak už většinou ani nezívne. Jistě, mnozí čtenáři mávnou rukou: "Pcha, v sedm, to je krása, já musím vstávat do rachoty v půl šesté!" Je mi vás líto, ano, připouštím, že jsou na tom lidé hůře, ale představte si soví ženu, která málokdy usne před půlnocí, během noci pak párkrát vstane a kojí neukojitelného kojence (například ve dvě a pak v pět, a to cca 15 minut), nebo ho alespoň utěšuje, a v šest už to ve čtvrt na šest uložené dítě má oči dokořán a dožaduje se pozornosti...

Ohlédnutí: Toník, mír a umění

Počátek máje patřil výtvarnému umění. Vypravili jsme se s Antonínem do Městské knihovny na výstavu Krištofa Kintery a do Národní technické knihovny na "mladé umělkyně", kterým vévodila naše kamarádka Jababa... 

KOMPLETNÍ Antonínův průvodce moderním uměním zde:


https://www.facebook.com/media/set/?set=a.326521330752825.74161.100001848826945&type=3&l=4972a28241