Kadidlo Aneb Hovory Há

Občan Antonín přebírá svůj pas s fotografií uprchlého trestance

Od půlky pátého měsíce baští Toník k obědu zelenino-masové příkrmy a na večer kaši. Obé mu velechutná, s lžičkou parcuje obratně, zespoda ji má celou obroušenou o své dva řezáky, jak lačně hltá... radost pohledět na Ňamňocha. Leč, odklon od výhradní prsomléčné stravy má drtivý dopad na... 


(Pozor, jemnocité, tohle je experimentálně exkrementální zápisek jen pro otrlé)


...na jeho stolici.

Donedávna jsme použité plíny mohli mít den dva v igeliťáku v koši v pokoji, což je nyní zhola nemožné. Člověk by nevěřil, jak dokáže šestiměsíční roztomilé miminko zamořit uzavřené území! Uf! Dřív to bývala taková pohodička: přebalíme, uvidíme... teď je to jednou denně připomíná spíš cvičení civilní obrany, jen bez plynovém masky.

Sedánek u Budyho na Libeňáku

Ucpanej systém

Ale co my, my to nějak zmáknem, ale jak náročné to začalo být pro Toníčka a jeho trávící trakt. Ač je povětšinou povětrnostní stav stabilizovaný, občas se systém ucpe...

...což se nebožátku stalo právě včera. Po celodenní náladové nerudnosti doprovázené naopak rudnutím v obličeji vyvolaným tlakem v oblasti zadně-pánevní se to konečně povedlo. Ale nikoliv do plíny, ale při koupání... rovnou do své bělostné vaničky.

Ále co, když se takovej ucpanej systém uvolní, to je najednou radosti, vanička nevanička. Však to znáte...

SpečArt: Dokonalá sterilizace

Dokonalá sterilizace kojeneckých potřeb

"To byl krásnej večer, ten vzdoušek, co?" "Nó jo. paráda, Tonda spokojenej. Jak pěkně usnul v kočárku, že? Ještě, že jsme se nehnali domů na koupání a uspávání...," pochvalujeme si porběhuvší večer u piva s kamarády cestou domů. Odemykáme dveře bytu. A vyvalí se neskutečnej, pekelnej smrad...


Kamarád Karel měl narozeniny, tak jsme se sešli v podvečer na pivo a bylo tak příjemně, že jsme tam Toníka i nakrmili, očistili ubrouskem od nejhoršího sajrajtu, který - nevím jak to dělá - denně nasbírá za krk a mezi prsty, a uložili ke spánku do kočárku... nerušeně spal...

...a mezitím... v našem bytě... v kuchyni... na sporáku... v hrnci... pozvolna vznikalo tohle umělecké dílo...

Karlovy narozeniny, Decada

V půl desáté už jsme nechtěli riskovat, že někdo zavolá sociálku, tak jsme zvedli kotvy a procházkou dorazili domů. Ze dveří se vyvalil smrad a čmoud. Popadla jsem Toníka a vlítla do azylu na balkon, Ondřej v kuchyni zjišťoval škody. Dopad dokonalé sterilizace odsávačky a mlíkových lahviček naštěstí nebyl drtivý. Nevyhořeli jsme. Kromě nepoužitelného hrnce a zničené odsávačky tu máme jen smrad jak pekle... ale to snad za pár dní vyvane.

PS1: Odsávačka je moje věrná souputnice, tak jsem hned obstarala přes inzerát poměrně levné doplnění zničených dílů.
PS2: Karle, byl to ale pěkný dýchánek k tvým čtyřicetinám.

Lotrando a Zubejda (Dva v jednom)

...celý den nebyl ve své kůži, brečel... klidnější byl jen v mámině náručí. Zase takový mamánkovský den, mysleli jsme si. Až do večera. "Nemohl by mu růst zub?" volá na mě Ondřej z koupelny, kde Toníčka (už usměvavého a spokojeného) koupe. Jdu do koupelny. Sáhnu Toníkovi do pusy. A "říznu" se o dva čouhající řezáčky. Nejspíš se navečer konečně prodraly na svět.

První zub. Rovnou dva! Ani nevím, proč mě to tak dojalo, ale uronila jsem do té vany slzu, když jsem ty řezáky v Toníkově tlamičce ucítila. Možná i proto, že tím zahajujeme loučení s tím fantastickým bezzubým úsměvem...

A jako osvícená matka jsem hned zakoupila sadu speciálních kartáčků. Je to věda. Jeden je bez štětin, jen na stimulaci dásní, ve kterých se to schyluje k růstu zubisek. Druhý má krátké tvrdé umělohmotné cosijakoštětiny, ty jsou na ty vyčnívající zubní "miminka". A třetí pak s jemnými štětinami na hotové první zuby. A tak byl Tonda hned zasvěcen do dentálních rituálů. A jelikož strkání předmětů do úst je teď (vedle sezení) nejvíc nejlepší činnost, zdá se, že si své dva kartáčky zamiloval. A tak během dne své dásně masíruje a večer po kašičce s mou asistencí ty dva vykukující (zatím i dost křivě vykukující) spodní řezáky čistí svým prvním zubním kartáčkem.

Vše o špatné matce (Todo sobre mi mala madre)

Pitný režim na koupališti ve Lhotě

Skláním se nad sladce spícím tvorem... ve spánku, jako by se zmenšil, zmiminkovatěl... skláním se níž, abych si přivoněla... a v tom mě udeří do nosu něco jiného. Můj syn páchne. Od hlavy. Trochu jako bezdomovec... Zápašník. 

To není možný!! Jak je to možný? Vykoupanej, namazanej neparfémovaným mlíkem, čistý pyžámko... A pak mi to dojde. Už pěkných pár týdnů jsem mu nevyměnila v postýlce prostěradlo. A v "ďolíku" pod hlavou, hlavou mazanou, se vytvořil plak. Plakat bych nad sebou měla! Jsem špatná, špatná matka... 

A to není všechno. Tuhle o špatné matce znáte?

Jak přišla vedra, začal se Toník domáhat prsového mléka jen tak na žížu. Představte si, že byste jen tak, na uhašení žízně pili třeba slazený banánový koktejl... žízeň byste měli furt, jen by vám bylo blbě a za pár týdnů byste měli o pár kilo víc. 

Tak jsem začala hledat alternativní pití... Voda. Převařená. Do flaštičky. Dietní. Nezávadná. Jenže Mlsnej Tonda vodu nechtěl, ani když žíznil (zvlášť, když moc dobře věděl, že prso je v případě hrozící dehydratace k mání)... tak že by čaj? Kterej by mu tak mohl chutnat? Udělala jsem mu slabej odvar mého oblíbeného marksandspencerovního organic-super-ovocného čajíku... jo! Chutná mu to, hurááá!


Zavlažený pijan

Ale ouha. Večer po požití čaje se syn špatné matky pěkně osypal... chudinka. Reakce citlivého dětského (navíc atopického a potenciálně na ledacos alergického) organismu na nějakou složku v čaji. Chm... a jako ozvěna se mi vracela slova kamarádky, které jsem se ten den pochlubila, že Toník pije čaj: "Jo, nějakej dětskej?" Echm... Dětskej? Aha! To existuje? A tak jsem šla koupit dětskej. 


Ale ukázalo se, že bylinkové odvary zbožňuje asi tolik, jako  jeho máma... plival ho. A tak špatná matka začala do převařené vody dávat trošinku jablečnýho nebo hruškových džusu. Kamenujte mě! Není to dětský džus ani bio džus, ale Toník lačně pije, naučil se díky tomu sám držet lahvičku a teď už dokonce sám pije z hrnku s pítkem. Ve vedrech přestal být neruda a protivník, stal se veselým zavlaženým pijanem.


Být špatnou matkou se někdy vyplatí.


Rock´n´roll a Hnilobný stroupežník


PS: Jinak už nám Tony King válí rock´n´roll po dece, po zemi, po gauči... projevuje silné sklony k lezení a plazení, nesnáší nehybnost a polohu na zádech... nuda... zívanec... má tendenci sedět a když se mu to podaří, tak v sedě i vydrží (ano, špatná matka mu to, přes zákaz mudry neuroložky občas dovolí)


PS2: Můj drahý mi právě připomněl, že jsem jako správná špatná matka zatloukla, že nám Tonda taky uhníval. Takže ještě jedna eklhaft historka na závěr. Pár měsíců po porodu mívají miminka na hlavě takové stroupky, které se mají mazat a jemně vyčesávat... tak jsem namazaného synka odhnípávala jak gorilí matka mládě, tu hřebínkem, tu nehtem... jenže to ne vždy šlo dokonale... a tak mu jednoho dne začaly zbylé stroupky uhnívat. Pak to ale opadalo... uf...