HUBA DENTATA

ZAHLENĚNÝ DO SEBE

Horečně brouzdám internetem a hledám nějaký relevantní odkaz pro termín "zub mimo řadu". Kromě maminkovských diskusí, z jejichž čtení by mi asi brzo vyrostl třiatřicátý zub, vyběhne jedno pdf z lékařských skript s fotkami děsivých anomálií! Šmarjá... ale ta bílá špička fakt vypadá, že roste někde uprostřed patra... 

VYMRAŽOVACÍ KROSNA

Uf. 

Druhý den vylezla i další špička Toníkovy další (kolikáté už, nemůžu se dopočítat) stoličky, a ukázalo se, že ta mimořadnost byl jen optický klam, pětka se klube jen kapánek nakřivo. Nic mimořádného. Toník se stále jeví jako úplně řadové dítě. Řadovka.

Zahleněný do sebe 

Ovšem nastydnul. A poprvé byl opravdu marod i s "teplotkou".

 A to přes veškerou pečlivou a vytrvalou imunizaci dle receptury profesora imunologie: pravidelná návštěva dětských koutků, jízdy mhd, dudlík - ústa, zem, ústa - a otužování (dobrá, konečně mi mohou ti, kteří mi od 1. 2. 2012 naznačují, že své dítě málo oblékám, říct: Já jsem ti to říkal/a)... 

ZA PRST. Nyní nejoblíbenější Tondův chodecký styl

Vymrazili jsme ho, chudáka. To je tak. To když jsme se v jeden nejmrazivějších dnů v roce rozhodli pro výlet na Českou Sibiř s Toníkem v krosně. Ty botičky na nožkách čučících ve větru ho halt moc nezahřály, slunce bylo ještě tak slabé... 

 Ale zatímco jeho chrchlání a zahleňování sebe samého i všeho okolo během čtyř dnů ustalo, já tuhle rýmičku od svého syna chytla a drží se mě to už 14 dní. Takže na tom receptu profesora Špíška zřejmě něco bude, budu se muset víc plazit dětskými koutky a ochutnávat cizí hračky, abych něco vydržela.

Ale Toník mi míchá lžičkou čaj a fouká do něj, takže to vlastně vůbec není tak špatný.


Hepčí!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOT NEWS: Toník zelegantňuje své první kročeje, výpady do prostoru stávají se častějšími a jistějšími, ale víc, než tři rychle samostatné krůčky zatím nedal. Ale už je většinu hrací doby na dvou, zvlášť, když drží hračku nebo jídlo, to se rád zapomene, že přední končetiny vlastně vůbec k opírání o zem nepotřebuje.

Během týdne vytunil skládání primitivního puzzle. Dřevěná zviřátka už zapadají do svých přihrádek. Mozek frčí až se z něho kouří. Gratulujeme úspěšným řešitelům.

Ale začal se probouzet už po šesté hodině a přestalo být pravidlem, že s lahví mléka ještě na hodinku či dvě usne. Snad bude nápomocen letní čas.


  

Homo erektus vs. Ještěři

Tonda stále dělá své první (po)kroky. Do prostoru. Bez drža. Stoj. Krok. Žuch. A my ho opustili. Poprvé na celou noc, ráno, ba i celé dopoledne. Jak se tak homo Antonius napřimuje, stává se velkým mužem, kterého je možno zanechati napospas. Napospas dědovi a babičce.

Vypravili jsme se (23. února) na derniéru muzikálu Ještěři, ke kterému texty písní sepsal náš rodinný kamarád Tomáš. A vypravili jsme se mimo Prahu. Až na dálný východ. Do Hradce Králové. A když už, tak už. Penzionek (s podivným jménem Amátka (sic!), nikoliv Amálka... má, prosím, nějaký Hradečák vysvětlení?) aji se snídaní...

V kuličkách, v herně na Letné

Antonín zůstal ve spárech prarodičů, kteří na víkend zavítali z ještě dálnějšího jihovýchodu (Blansko), aby si užili vnoučete a dopřáli jeho rodičům osamostatnění. Můj drahý, zbaven na cca dvacet hodin jha otcovství sebral odvahu a nastartoval našeho Forda Fikuse a vyjeli jsme vstříc sněhové vánici... cesta na Hradech však byla suchá. Jen místy mokrá. Ale nebudu unavovat líčením cesty z bodu A do bodu B.

V bodě B prima divadlo, nic, co by se čéku vrylo pod kožu, ale sranda... a naposled (derniéra). A pak pivo v Zeleném zákalu. Noc mimo domov, mimo akční rádius pana Antonína. Čekala jsem, co to se mnou udělá. Spala jsem jak dudek. A strašně se stydím... a jsem špatná, zlá a chladná matka - nestihlo se mi začít ani stýskat a už jsme byli doma...

Co je ovšem kruté, Tondova pomsta za můj chlad byla strašlivá... Ani po nás neštěk´ (nevzlyknul, nezaplakal, nezahysterčil)! Tvrdí babička s dědou. Ne ne ne. Jsem přesvědčena, že mi moji rodiče prostě tají, že Toník ráno, když zjistil, že nejsem doma, pronesl: "Máma, kde je máma? Já chci mámu! Miluji mámu! Ham!"

Tony and his Chicks (Elena, Laura, Mariana), Hradešín

Hot news k 9. březnu:

Plná huba zubů. Fotbalová jedenáctka, včetně tří prvních stoliček! Stále jen nesmělé pokusy o kroky, je nějakej bojácnej, chlapec, nechce se mu vrhat do prostoru...

A kromě toho Tonda tančí. Nejraději v sedě. A mimo rytmus. Ale jakmile zachytí tóny hudby, ocení ji kýváním doprava doleva (mollové tóniny) nebo dopředu dozadu (durové). A včera tančil během televizních zprávy dokonce i na fanfáru, kterou byl náš (nebo spíš jejich) nový prezident inaugurován... mně u toho do tance zrovna nebylo.