Homo erektus vs. Ještěři

Tonda stále dělá své první (po)kroky. Do prostoru. Bez drža. Stoj. Krok. Žuch. A my ho opustili. Poprvé na celou noc, ráno, ba i celé dopoledne. Jak se tak homo Antonius napřimuje, stává se velkým mužem, kterého je možno zanechati napospas. Napospas dědovi a babičce.

Vypravili jsme se (23. února) na derniéru muzikálu Ještěři, ke kterému texty písní sepsal náš rodinný kamarád Tomáš. A vypravili jsme se mimo Prahu. Až na dálný východ. Do Hradce Králové. A když už, tak už. Penzionek (s podivným jménem Amátka (sic!), nikoliv Amálka... má, prosím, nějaký Hradečák vysvětlení?) aji se snídaní...

V kuličkách, v herně na Letné

Antonín zůstal ve spárech prarodičů, kteří na víkend zavítali z ještě dálnějšího jihovýchodu (Blansko), aby si užili vnoučete a dopřáli jeho rodičům osamostatnění. Můj drahý, zbaven na cca dvacet hodin jha otcovství sebral odvahu a nastartoval našeho Forda Fikuse a vyjeli jsme vstříc sněhové vánici... cesta na Hradech však byla suchá. Jen místy mokrá. Ale nebudu unavovat líčením cesty z bodu A do bodu B.

V bodě B prima divadlo, nic, co by se čéku vrylo pod kožu, ale sranda... a naposled (derniéra). A pak pivo v Zeleném zákalu. Noc mimo domov, mimo akční rádius pana Antonína. Čekala jsem, co to se mnou udělá. Spala jsem jak dudek. A strašně se stydím... a jsem špatná, zlá a chladná matka - nestihlo se mi začít ani stýskat a už jsme byli doma...

Co je ovšem kruté, Tondova pomsta za můj chlad byla strašlivá... Ani po nás neštěk´ (nevzlyknul, nezaplakal, nezahysterčil)! Tvrdí babička s dědou. Ne ne ne. Jsem přesvědčena, že mi moji rodiče prostě tají, že Toník ráno, když zjistil, že nejsem doma, pronesl: "Máma, kde je máma? Já chci mámu! Miluji mámu! Ham!"

Tony and his Chicks (Elena, Laura, Mariana), Hradešín

Hot news k 9. březnu:

Plná huba zubů. Fotbalová jedenáctka, včetně tří prvních stoliček! Stále jen nesmělé pokusy o kroky, je nějakej bojácnej, chlapec, nechce se mu vrhat do prostoru...

A kromě toho Tonda tančí. Nejraději v sedě. A mimo rytmus. Ale jakmile zachytí tóny hudby, ocení ji kýváním doprava doleva (mollové tóniny) nebo dopředu dozadu (durové). A včera tančil během televizních zprávy dokonce i na fanfáru, kterou byl náš (nebo spíš jejich) nový prezident inaugurován... mně u toho do tance zrovna nebylo.