Pojďme na půlroční... Aneb VYZNANIE

Nebezpečná hra obočí

Sedí to, plazí se to, směje se to, řehtá se to, vzteká se to a budí se to pokaždé jinak, než by si rodičové přáli. A 1. srpna tomu bylo půl roku. Šest měsíců nabitých endorfinem, šest měsíců spánkové deprivace, šest měsíců dosud nepoznaného strachu, šest měsíců úplně jinak... 

ANTONIUM - Antonio v boxu Antonius

Takže, Tondo, takové malé shrnutí. Začnu od konce. Dneska sis poprvé sám sednul z kleku. Plazíš se po podlaze, občas skočíš jako žabička, žabžochu, před týdnem jsi ještě házel držky, teď už to máš zmáklý a hned tak si nanatlučeš kokos. Asi tak šest dní do tejdne jsi veselej chlapík, milionový dítě, asi tak jednou do týdne máš svou nerudnou náladu, ale dá se to zvládnout. Seš ohromně společenskej, bojím se chvíle, kdy tě to přejde a budeš mamánek...

Taky už máš dva zuby, ale ty už máš asi šest týdnů. Už nevydržíš ležet v kočárku, pokud nespíš (a to je tak na půl hodiny), tak sedíš nebo klečíš a koukáš, krk si můžeš ukroutit, div z kočárku nevypadneš. Musíš být přikurtovanej. Směješ se na lidi a bavíš většinou celý metro, tramvaje, kavárny, ulice, kudy chodíme. Jo, tahám tě po všech čertech, Toníku, ale třeba aspoň díky tomu nebudeš zápecník.

Slzy vzteku

Poslední dobou brečíš jen hlady, nebo když se praštíš do čenichu, nebo když odmítáš usnout... A taky naříkáš vzteky.

Když jsme o víkendu předělávali obyvákokuchyň, strašně se ti zalíbilo v krabici Antonius z Ikey. Co se týče hraček, tak je ti zatím asi dost jedno, s čím si hraješ. Máš rád hezký zvuky. A máš hodně slonů. Ve všech podobách.

Rád se koupeš. Miluješ být v šátku. Úplně nás s tátou umíš odzbrojit, když se začneš nahlas řechtat. Když tě lechtáme, nebo se pitvoříme. Taky tě baví, když tančím. Nebo když umývám nádobí a zpívám a cinkám sklinkama.

Jo, taky už celou noc vydržíš "o hladu". Přestala jsem tě, miláčku, před 14 dny v noci kojit. Takže zase kapku popíjím... mě ti to tak chybělo! Ale neboj, jen zlehka. Kondice už není, co bývala... a taky mě nenecháš spát do desíti... jako tenkrát.... v té prehistorii bez tebe.

Klecové lůžko

Hrozně ti chutná jídlo. Musím se ti přiznat, nic ti nevařím, všecko kupuju, ale chutná ti to, ne? Mrkev, brokolice, cuketa, kuřecí, krůtí, králík, brambory, rýže... všecky ty mišmaše, utloukl by ses po tom. A u večerní kaše děláš blažené zvuky. Tvý první slovo je asi něco na způsob "ham", ňamňochu. Už si nestrkáš prsty do pusy, ale bez dudlíku bys asi neusnul. To bude jednou těžká odvykačka, těžkej detox, synu! Jo, a největší nepřítel je nuda. Akce! Akce! Akce!

Antonín Vrtiška si rád přečte dobrou knihu

Hm... jo, máš tetu na venčení. Markétu. Chodí s tebou jednou týdně ven (jo, já ji za to platím, ale je z tebe na haluzi i tak, fakt), abych mohla pracovat. A přiznej si to, Lenko, přiznej. A abych mohla - někdy - spát. Když jste pryč a já si dám šlofíka, dá se říct, že je to nejdražší spánek v mým životě :) Pak máš dvě babičky a dva dědy, kteří tě zbožňujou. No... a ještě bych ti, Toníčku, chtěla říct, že máš nejlepšího tátu na celým světě... (teda s jedinou výjimkou, a to je můj táta)...

Howg.

Tvá máma po dvou pivech s láskou


PS: Říkali mi, že všechno bude jinak, říkali mi, že se pořádně nevyspím, říkali mi, že to bude pecka. A měli recht. Ale říkali i spoustu jiných věcí, hrozili proměnou či ztrátou osobnosti, "zmimískovatěním" mozku... to se snad nepovedlo...  i když občas jihne i mé racionální já... Je to teprve půl roku, ale já si nemůžu vybavit pocity, jaký to bylo před ním... předtím. Možná jen to nekonečno volnýho času jen pro sebe, který jsem ale stejně neuměla nikdy dost dobře využít. Teď jsem EFEKTIVNÍ PRACUJÍCÍ MATKA, JO! :-)