"Nechej psaní a otevři si nehtové studio. Tvou specialitou může být dětská manikúra - nehty do krvavě ruda," odlehčila stromovkové drama jeho svědkyně Eliška. Odehrálo se na záchodě zdejší restaurace a jednotlivá dějství doprovázel křik, ryk, řev, pláč a několik hysterických záchvatů. Ale nakonec nebylo tak zle.
 |
| MODEL. Focení pro časopis (na snímku s cizí matkou i nematkou) |
"Ještě si skočím na záchod." Osudová věta.
Nechávám Tondu s Eliškou a namířím si to na toalety. Ještě než vejdu slyším kopání a ryk. Na dámských záchodech je asi tak čtyřletý kluk, který poněkud nedočkavě čeká na svou maminku, která za prostředními dveřmi koná potřebu. Chlapeček pláče, vztekle buší jí do dveří, občas si zuřivě kopne. Otvírám dveře od vedlejšího záchoda, vcházím, zavírám, zamykám, usedám... pláč i ryk venku sílí, bušení pokračuje i na moje dveře... jede mi hlavou obraz děsivé budoucnosti tohoto vzteklého období u Toníka...
 |
| DORT. Antonín zapůjčen k focení pro časopis CityBee |
Ozve se zvenku hysterický křik a bušení. Zatrne mi. S kalhotama na půl žerdi otvírám... "Vy jste mu tam přivřela ruku, on nemá prsty, šmarjá nemá prsty, vy jste mu přibouchla ruku!" řve matka kruté obvinění, ze synova hrdla se ozývá řev smrtelně zraněného zvířete a moje srdce se chystá vyskočit a spáchat sebevraždu. Třesu se a jen opakuju, že jsem mu tam přece nemohla ruku přibouchnout, že to přece není možný, protože jsem nezabouchávala silou a přes odpor a ty dveře jsou lehké plechové... pak zmlknu, protože to nemá cenu, jen bezradně stojím a zpytuju svědomí... a ptám se, co mám dělat, jak mám pomoct...
Pod proudem vody se naštěstí ukáže, že prsty jsou všechny...
"Má stržený nehet, úplně stržený nehet, strhla jste mu nehet, zavolejte doktora, kde je doktor," pláče nešťastná matka. Mé srdce se stále chystá k sebevraždě, je mi do mdlob, představuju si bolest strženého nehtu! Jak jsem mu to udělala? Jak se to mohlo stát? To musí strašně bolet...
Jdu ven za Tondou. Blekotám směrem k Elišce, že jsem udělala něco hroznýho na záchodě. Nechápe. Jdu k baru, abych se zeptala na doktora. A půjčuju dezinfekční sprej. V tom vychází maminka se synem. Uslzená, roztřesená. Eliška se chopí konverzace se sprejem v ruce. "Ukažte? Co se mu teda stalo?" Matka: "Má úplně celej nehet pryč." Eliška postříká prst doličný dezinfekcí. "Ale nemá, podívejte, nehet tam je, má ho jen odtrženej a tady nahoře trochu štíplou kůži, z toho byla ta krev." Matka chvíli nevěřícně kouká, pak si sáhne a skutečně nahmatá nehet. Z mého srdce padá kámen těžké viny vraha malých dětí...
Kluk odmítá zmrzlinu, ale už nebrečí. Jeho mamince se vrátila do obličeje barva a pokouší se i o úsměv. Úleva. Odcházejí. Já se ještě trochu třesu. "Ty vole, takhle jsem tě ještě neviděla, bylas úplně bílá, totálně bílá," komentuje to Eliška. "Takhle hysterickou jsem si tě ani nedovedla představit."
No jo... Rekapituluju si scénu. Kluk nejspíš při bušení na matku fakt nechal ruku v mých dveřích a jak jsem je zaklapla, nechal tam kus nehtu. Měla jsem si dát víc pozor, když tam bylo děcko... furt se mi hlavou honí pocit viny.
Raskolnikove, jak já ti rozumím!
Trochu to ze mě padá až večer doma, když si dám pivo. Ale stejně. Milé matky, slibuju, že v přítomnosti vašich dětí raději vůbec nebudu zavírat dveře!
Howg.
PS: Tonda Hot News
Má všechny nehty.
Od 29. srpna tři zuby (trocha nerudnosti, žádný pláč, uf)
Od poloviny srpna (6 a půl měsíce) má sporťák. Impulsem byla cesta do Paříže. Ale přesedlal do něj natrvalo. Objektivně je to dost brzo, ale Toník hlubokém kočáru už odmítal ležet (pokud zrovna nespal, což se stává jen zřídka a na krátko), jen pořád seděl a koukal a namáhal si záda. Sportovní, lehoučký, kompaktní Navigton Cadet prošel zkouškou ohněm v Paříži... Toník je v něm blaženej, hlavně má pořád všechno pod kontrolou (o tom příště)
V Paříži se rozlezl, už střídá nožky a rychle se přesunuje z místa na místo
Žádné komentáře:
Okomentovat