Jen neskončit v ztroskotárně Aneb TONDA čtyři roky s námi

Já poběžím a vy budete tleskat a volat: "Tondo, pšidej! Pšidej!"

Jsou tomu čtyři roky. Chce to být popelářem, případně policajtem. Taky by "chtěl být voják. Ale nerad." Někdy je to k sežrání, někdy na zabití. Pořád to umí střihnout luxusní hysterák, ale pár minut poté je k zulíbání. Vytáhlo se to z pidižvíka do klučíka, už nepotřebuje vařečku, aby si rozsvítil na záchodě."Ty bobky, to byl smrad, to jsem vykakal bonbóny a zmrzliny." 

To. Toník. Antonín. Narozen 1.2.2012 v 21 hodin a nějaký drobný... 

Až si konečně sám vytře zadek, bude defekačně samoobslužný. Při močení je na sebe "proud". "To je proud!" Na pinďourka je taky pyšnej. Ví, že holky, tedy ani nejlepší ségra Karla, ho nemají. Ale zase mají "dva zadky, jeden vpředu, jeden vzadu." 

Rozlišuje hmyz podle počtu nohou... 

"Su Pražák," nachází svou identitu. Z "elyncylolopedií" ho nejvíc baví lidské tělo. Rozlišuje hmyz podle počtu nohou. Počítá do desíti, ale málokdy si v té básničce vzpomene na sedmičku. Matematik a filosof se zájmem o přírodní vědy. Ale furt se nenaučil smrkat.

Splaskly mu papule, bradu už má jen jednu a nebrečí kvůli každýmu bouchnutí. A obouchanej je dost. Má modřiny na nohách, kdo ví pořád z čeho. Chodí do ragby, běhá "nejrychleji na světě" (trocha sebeklamu) a na firstbajku válí, už by jezdil nejradši bez držení. S rozkoší projíždí louže a brzdí smykem.

Po císařsku se narodil 1.2.2012 v 21:04 na Bulovce

Má nejlepšího kamaráda Matouše. "Kdyby na něj byli zlí lidi zlí, kdyby ho ohrožovali, tak bych vyrazil a zachránil jeho život. Život je totiž důležitej. A taky bych zachránil planetu, aby jsme tady mohli žít. Život je důležitej, to pak kvůli tomu můžou i hodní lidi zabíjet zlý lidi. Hodnej se zlým, to není legrace."

Přemýšlí, jak se v nose dělají šušně, jak vysoko jsou mraky, odkud lezou peníze, když máma a táta pracují. Otázky života a smrti si (a nám) klade se vší vážností, ale když pustí z výšky na stůl kus papriky, že jako člověk spadl z oblaků dolů na zem a je mrtvej, začne se smát, že si dělá srandu. Prý je to jen paprikovej mrtvej. Lepší je, když po bouračce lidi zachrání záchranáři a skončí v "mocnici". Z institucí má jinak rád školku a hospodu. "Kdo nám tu bude hospodařit?" ptá se při vstupu do lokálu.

Usíná to kolem půl desáté, budí se to spontánně v půl osmé, z donucení v 6:40

Občas je drzej jak těžkotonážní puberťák. Už jsme slyšeli i "vodpal" a "di pyč!" "smraďochu prďochu" a "Pic! Pic!". Ale pak nás před spaním může umuchlat a nechce propustit. Zbožňuje své dvě babičky a dědy, ale umí na ně být tak hnusnej, že se vždycky bojím, že už nepřijedou.

Soutěživost nám pomáhá přežít vstávání v 6:40 do školky. Body za samostatné oblékání, za deset bodů symbolická odměna. Funguje i hyperbolizovaná samostatnost: "Nedívej se, jdi někam jinam, třeba na záchod, až se vrátíš, budeš čubrnět, jak budu oblečenej." Po návratu má většinou tepláky zadkem dopředu a zápasí s ponožkou.

Nejlepší kámoši: Matouš na pohovce, Pat a Mat na obrazovce

Má rád vanu. A když si v ní hraje s konvičkou, nenapadají ho ještě žádné nepříjemné konotace. Ale nesnese vodu na obličeji. "Učíííít!" 

A zpívá. Zpívá. A zpívá. Na stejnou melodii "hajdom hajdom v pytli dom", "zajíček ušáček v lese tesá", "jednou v noci o půl noci přišlo na mě strašidlo" "suché listí pod nohama šustí" i "jede traktor zetor orat brambor". Občas se kousne do jazyka, když s rozkoší jí "něco, co chutná vosám", třeba dort. Nebo nanuk. Nebo to, co vosám nechutná, ale po čem bude silnej a velkej jako strejda Honza. Nebo případně zdravej. Nemá rád zelí a děsí ho bylinky. Bojí se ochutnávat, ale když se překoná, může to být velká láska. Jako tuhle s granátovým jablkem.

Je sám sobě nebezpečný, když leze po židlích a skáče z gauče, někdy přeopatrný, když jde po rovině. Má všech dvacet zubů a všechny kosti celé. Zatím.

Ragby školka

Ka´lička (sestra)

Staví monstrózní a sofistikované baráky a auta a karavany z kostek všeho druhu, kreslí jezdící stany a domy na kolečkách a kytary podivných tvarů. Jeho epické hry s kriminální či požární zápletkou jsou nudné k uzoufání. Staví složité dřevěné "železnice". "Kolej namazaná a depo postavené... až hanba!". A jeho vláčky míří do Austrálie i do Ameriky, nebo do Japonska, kde je noc, když je u nás den, což by vám vysvětlil pomocí lampy a tenisáku. A rozbitý vlaky končí v ztroskotárně. Neznám horší místo!

Miluje Pata a Mata. Bezmezně. A sestřičku "Kaličku". Etalon chytrosti je táta. A nejkrásnější holka na světě? "Máma." Ale dobře ví, že za ženu si nevezme ani mámu ani ségru, ale úplně cizí holku.A bude s ní mít děti. Každej velkej chlap má mít ženu. A nejkrásnější věta, kterou dosud řekl? "Maminko, buď tu ještě chvíli, chci se na tebe dívat."

Toníkovi dojatá matka s láskou... 1.2.2016 21:04