úterý 19. února 2013

Malý krok pro lidstvo, velký krok pro Antonína

Tak se to stalo. V neděli (17. 2) při velkém úklidu. Táta Ondřej řádil s mopem v kuchyni, já v ložnici věšela prádlo, Toník mi je kousek po kousku podával. Pak zaregistroval nějakou lepší hračku, než mokré ponožky. Doplazil se ke štěrchátku (roz. chrastítku). Vzal je. Stoupl si a s napřaženou rukou se štěrchátkem vykročil směrem ke mně....

Udělal jeden, přesně jeden krok. Pak se zastavil. Rozhlédl. Zakolísal. A žuchl na koberec. Ale nasadil triumfální výraz. Včera to zopakoval v kavárně. Dál se zatím neodvažuje... Ale PRVNÍ KROK je za náma!

A spolu s ním se vyklubal devátý zub. Devítka... totiž pardon, čtyřka vpravo dole. Prodírání bylo asi bolestivější než u těch předchozích. Rozveselené dítě tu a tam propukalo v naprosto krutý pláč. Jako když luskne prstem. Ale žádné drama a bezesné noci.

Na zdraví!A jako další zaznamenání hodný nový um bych vypíchla přiťukávání hrnkem na zdraví. Toník v této činnosti našel (možná nějaké geneticky determinované) zalíbení. Když přiťukneme, zakloní se s blaženým výrazem smějící se lišky (viz Nešporův arzenál smíchu) v židličce a řehtá se. Nezbývá než ho pochválit, jak říká Ondřej, osvojil si sociálně velmi výhodnou dovednost.

úterý 12. února 2013

Můj rok jinak. Rok s Toníkem



Tak je to rok. Rok, kdy jsem začala konečně nějakýmu mužskýmu říkat "miláčku" bez zadrhávání... rok přerušovaných nocí... rok úsměvů k nezaplacení... rok žgryndů, slintů, srágor, prdů, čůránek a blujanců... rok úzkostí i euforií... rok hry na mámu. Nebo to není hra? Toníku! Všechno nejlepší...



Díky svému drahému nejdražšímu muži za spolutvorbu pana Antonína a jeho spolupěstování... 

ROK

Oslavu svých prvních narozenin jsi měl v Blansku u babičky Zdeničky a dědy Václava. Sjela se celá nejezchlebovsko-němcovsko-jachanovská větev. Barevný dort s xichtem klauna jsi ale příliš neocenil. Naštěstí jsme ho ocenili my ostatní, byl moc dobrej.

Po dvoutýdenní jídelní krizi zase baštíš, co ti přijde pod ruku. Tedy... podrobuješ to podrobnému skenu a nejprve vždy vyjíš to, co vyhodnotíš jako nejlahodnější. Nejdřív šunku, pak chleba. Nejdřív maso, pak bramboru. Nejdřív banán, pak pomeranč, pak jabko. Nejdřív marmeládu, pak jogurt. Jen kaší ostentativně pohrdáš. Po několika hysterácích jsem se rozhodli pro pauzu. V březnu to zas zkusíme, třeba přijde k chuti.

Zkouším se - aspoň párkrát denně - koukat na svět tvýma očima. Čemu už rozumíš, čemu ne? Jsi schopen rozlišit třeba intenzitu vlastního pohlazení? Chápeš rozdíl mezi svým něžným "malá" a plácnutí do nosu s hrozbou vypíchnutí oka a zarytými nehty v tváři? A ten chleba, který skončil na zemi, ten jsi shodil schválně, nebo ti spadnul?

Máma maká, chůva chová

Někdy si v návalu práce, když tě hlídá Katka nebo Markéta, říkám, že napíšu nový slabikář. "Máma maká, chůva chová, táta? Telefonuje." Ale když seš s jednou ze svých hlídaček, já v ložnici píšu, tak slyším přes zeď samý smích a veselo, věřím, že je ti s nima dobře. A jednou, dvakrát týdně být na pár hodin bez mamky není snad taková pruda, jako být pořád jen s mamkou, ne? Natož, když přijede některá z babiček, to už je ti jasný, že budeš úplnej středobod vesmíru.

Když ti bylo půl roku, byl jsi MUDRami i širým okolím považován za rekordmana - rychle jsi seděl, rychle byl ozuben, rychle jsi povstal, rychle ses plazil... teď v roce kapánek jsi zpomalil. Můžeme tomu říkat láskyplně NORMALIZACE. Na první samostatné krůčky stále čekáme... ale ty to brzo dáš... proč bys to teď dělal, když si všude dolezeš a všude vyšplháš, ne?

AUTOnín Mobilní

Chvála konzumu. Toníku. Kvůli tobě - tedy kvůli našemu pohodlí s tebou - jsme v létě zakoupili vůz. A od zimy jezdíme. Náš řiditel je klidný, rozvážný a šikovný! Už jsme byli v Mělníku, ve Vlašimi, na Lovoši i v Blansku. A taky jsme absolvovali dvakrát velenákup "vozem"... Nejvíc u vytržení jsi z toho byl ty!

Stejně to bylo prd platný...
V lednu jsi prožil první volby. První kolo prezidentských voleb byla ještě docela sranda... když Karlovi S. stoupala procenta, tví rodiče byli zalití euforickými pocity, popíjeli víno a ty ses tomu smál od podlahy (kde sis hrál se svou tunou hraček). Ve druhém kole nás smích přešel. Až z toho mrazí... ze Zemana je nám všem ŠLOUFL, a ještě nejspíš bude.

Začal jsi tleskat. Spíš než na miminkovské "paci paci" slyšíš na výzvu: "Zatleskej si, jak seš šikovnej." Plácáš a chechtáš se... v kategoriích smích podle Karla Nešpora převládá u tebe smích lišácký, kdy se ti oči mění ve dvě čárky.

Od mé kamarádky Ilony, herečky a manželky věhlasného hudebníka, jsi dostal jeho CD s písničkami pro děti: Kdyby prase mělo křídla. A píseň Sandál se stala naší hymnou. A z tebe se stává pomalu a jistě rocker. Ale přišel jsi na to, co dělá ovladač, takže ovládáš bez ladu a skladu věž i televizi, kanály přeskakují, písně se hrají dokola, ladíš krátké, střední i dlouhé vlny... A někdy s ovladačem u ucha i telefonuješ...

PS: Dnes (8. února) jsi poprvé vědomě a úplně a zřetelně udělal tátovi pá,pá, když odcházel do práce.
      Měříš 74 cm, vážíš 9 kilo a fous. Břuch máš ale každý večer vypouklý jak pantáta.
     Míč už nejen že kutálíš, ale taky házíš. Skládáš do sebe a na sebe mističky a krabičky a skládačky. Jen s tím druhým slovem (první a zatím jediné je stále "ham") si dáváš na čas...