Prokletí z posledního kurzu plavání zlomeno. V lomu. Toník nalomen státi se plavcem.
Po čtyři podvečery horké mikulovské dolovené (nejnižší noční
teploty nespadly pod 25 stupňů a denní se šplhaly až k nehorázným
čtyřicítkám) byl Toník ponořený do kapaliny nadnášen silou, která se rovná váze
kapaliny Toníkem vytlačené… (a taky mechanickým vzporem rodičovských rukou). V lomu
v Mikulově.
Lom. Na netu se píše, že to je polotajné místo pro místňáky,
jakmile by totiž prý počet koupajících vzrostl nad určitou hranici (numericky
nestanovenou) pak by byl lom pro koupání zavřen. Turistům tak není radno… takže
jsme se maskovali za místňáky. A vzhledem k tomu, že jsem během
znojemsko-blanensko-mikulovské dovolené plynule vklouzla do mého rodného nářečí,
není čeho se bát. "Přišli sme se normálka vykópat. Déte nám tady u stánka jednu
sodovku. Šak my vám tu zavazet nebudeme, Mikulováci, ne? Se vendem. Okurek sme si
donesli vlastní. Večer přelézneme kivéčko sylvánka a veltlínka a až padne sómrak dáme spíš červené barik. A pak zababušíme do
něčeho lehónce tepléšího."
Dokonalé mimikry fungují. Ondřej totiž většinou mlčí (a když
mluví, mluví poměrně neutrálně)... Echm, po pravdě řečeno, nikoho náš původ ani trvalé bydliště nezajímá.
No, takže zpět k Toníkovi, ne?
První den v první minutě začal řvát už na břehu, což korespondovalo s jeho náladou v posledních lekcích plovacích kurzů pro batolata. Po
několika minutách se ale osmělil a byl ochoten smočit se po kotníky a sbírat šutříky. Další snad desítku minut trvalo než se dal přesvědčit a nechal se usadit na svůj žlutý nafukovací vodní trůn. Po dvou minutách chtěl ale vystoupit a zase se popelil - dá se ve vodě popelit? - dobře, tak pinožil po kotníky. Pak tam se mnou popošel po kolena. Pak
po prdýlku… pak si ho převzal pan otec a já odešla zakoupit osvěžení do
občerstvení. A pivem v ruce stojím na vysoké hraně lomu, ze které místní
chlapci skáčou
do kalné vody (na plátně mozkového pozadí se mi promítají všichnji paraplegici, s nimiž jsem se v životě setkala... tak doufám, že tu vodu tihle kluci fakt dobře znají) a koukám! Táta s Toníkem vyvádí ve vodě, Toník řičí
blahem tak, že se rozléhá na celý lom…
Druhý den je Toník z počátku kapku
nesmělý, ale když se osmělí, užívá si to. A třetí den sotva palec smočí
v teplé, pročurané (psové, lidé, děti) stojaté vodě malého lomu výská
radostí. A čtvrtý, poslední mikulovský den sotva vodu vidí, táhne nás k ní
a ani na sekundu nezaváhá. A nechce ven. Zuby drkotají, rety modrají...
Vydrží mu to?
 |
| S Kohouty Tomášem a Ristínem (díky facebooku jsme se zde setkali nejen s nimi, ale i s rodinou kamarádky Moniky, která nás do lomu navigovala. Díky!) |
..................
PS pro fajnšmekry:
RŮSTOVÉ A PSYCHOMOTORICKÉ A ŘEČOVÉ NOVINKY
Sporý slovník rozšířen o první skutečné slovo používané na správném místě ve správný čas: ´KUJU (čti Děkuju)
Stále dobře naladěn, mrzutost se dostavuje jen s únavou, se zmožením či nevymožením si sušenky.
Spí přes den už většinou jen jednou kol pol. Noci klidné. V průměru od půl deváté do sedmi, někdy déle.
Jí všecko (a nejraději sám, koordinace stále lepší a lepší, jí lžičkou, vidličkou poměrně zručně). Pije jak duha.
Váží 11 kiláčů.
První pokusy s nočníkem neúspěšné... začal se ho bát... dnes po dovolené nočník znovu přistaven v obýváku, koketerie, seznamování... uvidíme.
Běhá (pokud lze hovořit o běhu)
Rád si čte. Před usnutím sedí v postýlce, dudlík v tlamičce a čte si. Fascinují ho těžké stroje... odkud ten gen přišel, nechápu.
