Když jde o hovno, (ne)jde o život ANEB I moudří klauni kadí

Kavárenský povaleč

Pro nedětnou část lidstva musí to radostné kvičení a potlesk kolem prvních dětských čůránků a hovének vsítěných do nočníku působit asi dost úchylně. Ale rodičové a prarodičové jásají a provolávají bravo, ať si kdo chce co chce. Je to totiž velký! Fakt!

Ano, Tonda se na to konečně krásně vysr... Na dno nočníku. Vím, vím, že nejrůznější Aničky, Terezky, Pepíci a Honzíci už defekují na nočník od jednoho roku, jsou šikovní a já všem gratuluji, ale zpětně jsem ráda, že jsme všechny ty letmé přímé i nepřímé nátlaky ustáli a nechali jsme to na Tondovi a jeho mentálně-somatickém zrání.

Antonín a Antonín (k mladšímu jmenovci bylo naše torpédo něžné)

Neb, během jediného týdne beze všeho stresu, jen se dvěma loužičkami mimo, vesele a až na první tři nebo čtyři výkony dokonce bez sladké (piškot) nebo kulturní (Krtek) motivace začal dobrovolně stahovat punčošky a usedat na nočník a vylučovat, co na něj zrovna tlačí z vnútra... s asi tak osmdesátiprocentní úspěšností.

A tak se tu bezostyšně chlubím a dmu pýchou a natřásám, i když vím, že to bude ještě long long way ke stavu bez plíny.

Nepodělat to

Při pokusech loni v létě sice párkrát ucvrknul, ale bylo to zjevně dílo náhody, jestli se mi povedlo ho dohnat (nebo posadit) na hrnec v kýžený moment. Pak se začal Toník vzpouzet a bránit a řvát a skoro bát svého krásného bílého nočníku s hrochem, že jsem to stopla, abych to nepodělala a nezadělala na nějaké strastiplné defekační trauma. Neboť, jak potvrzuje deset z deseti gastroenterologů, není nad to moct se dobře vykadit s pocitem dobře vykonané práce. Žáno.

Chodí ona s ním, nebo on s ní? (Školička)

"Kolem dvou let do toho sám dozraje," říkala mi naše moudrá paní doktrína. "Hlavně na to netlačit, zlomí se to samo, uvidíš," říkaly moudré matky. Ještě před pár týdny mi přišlo skoro nemožné, že by můj syn mohl dobrovolně chtít konat tentononc do nočníku, ale přišlo to!

Potřebuji nutně vybočit... 

První dobrovolné pokusy ve školce (chvála nápodobě, chvála kolektivizaci!), dvakrát vsítil u babí a dědy ve Vlašimi (tam byl motivován sledováním Krtka) a s příslibem piškotu se pak vyčůral i doma. A po pár dnech už není potřeba ani piškotu, ani Krtka, ani slibů a tanečků lecjakých. Toník je na své dílo pyšný, připadá si asi velkej, ale nedělá z toho žádný drámo. A má recht. Končím. Potřebuji nutně vybočit (mám rýmu).

-------------------------------------------------
Vývojové summary:
Slovní zásoba narůstá, začíná konečně (!) opakovat slova. Na kontě máme dům, hůl, koleno, pata, kolo, auto...
Natáhne si kalhoty, punčochy, zuje boty, rozepne zip a sundá bundu (když se mu chce :)
Poslední týden vstává kolem půl osmé... bojím se to říct nahlas, tak jen šeptám... aby to vydrželo...
Cca jednou denně vztek či pláč, zejména kolem oblékání, nebo naopak svlékání
7.3. poprvé ostříhán. Ušmiknuto pár cancourů vzadu, zboku, zepředu.
9.3. mizí hysterie kolem mytí hlavy, pochopil, že předkloněním hlavy a řevem nic nezíská, tak se začal zaklánět a neřve :)