Tony Spud a jeho pos.. prostěradlo

Spud. Krycí jméno našeho syna

Druhé jméno Antonína budiž Spud. Scéna jako z Trainspottingu. Byl tak spokojený a šťastný, když mohl celé nedělní ráno se svými roditeli blbnout v obří hotelové posteli v Olomouci, až si samým blahem ulevil tak mocně, že to šlo z plíny ven. 

(Sobota, neděle 20. a 21. duben Olomouc
Festival akademického filmu. Hlava rodiny zde moderovala diskusi o očkování, tak jsme se vypravili na výlet celá rodina...  

Zásadní události:

Na večeři v olomoucké hospodě jsem si diagnostikovala (xeno)kinderfobii... Toníka udrncala jízda po dlažbě olomouckých náměstí, tak jsme si chtěli užít jídla v klidu po celém náročném dni... zalezli jsme do hospody a už už jsem cítila vůni objednaného řízku, vůni pohody... když v tom dorazila rodinka. Rusky gavarící. Poněkud nabobtnalý pápa si objednal naráz čtyři černá piva a jedno po druhém mocnými loky upíjel. Submisivní maminka zobala salát. A do toho vřeštěl jejich tak čtyřletý málčik. Ale fakt vřeštěl! A kdykoliv zavřeštěl, a že to bylo skoro furt, měla jsem chuť mu zakroutit krkem. Strašně jsem si přála, aby ho otec uspal jedním z těch čtyř piv... ale tam až jeho výchovné metody (bohužel) nedospěly. Rychle jsme snědli řízky a vypadli, aby nedošlo v poklidné Olomouci k vraždě...

AFO FAMILY, foto: Eva Hobzová

Bylo tam leccos

A pak už byl večer. A noc. A krásné hravé ráno... kdyby se nepo... tím prostěradlem :) Ale tak na mimibazaru by mě mamči asi uklidnily, že šlo jen o trošku toho "pokakanýho štěstíčka". Na recepci jsme koktavě vysvětlili, jak malér vznikl, ale obávám se, že uklízečka pak stejně sdělovala hotelovému personálu něco o libůstkách páru z pokoje 25.... Když jsem totiž o den později volala, že jsem v pokoji zapomněla sukni, neudržela se recepční:

"Ano, paní uklizečka říkala, že tam bylo leccos... i sukně."

Howg

ZOOlomouc: Ploštice, mravenečník a turniket

Jestli jsem se někdy kriticky vyjádřila k čemukoliv v pražské ZOO, huba mě bolí a odvolávám to po návštěvě Zoo Olomouc. Ale z Tondova úhlu pohledu dobrý. I když exotická zvířátka to prohrála v souboji o jeho zájem s turniketem a plošticí. 

(Neděle 21. dubna) Olomoucká ZOO působí jako chudá, trochu neduživá příbuzná té pražské.

Chápu, že zdaleka nemá tolik prostředků a možností, jako Praha, ale když člověk vidí voliéru pro orla skalního velikostí připomínající spíš klec pro papouška, kterému majitel trošku dopřál, sevře se mu srdce. Tady jim asi visí na interní nástěnce motto: Neuč orla lítat.






ZOO TOP FIVE PODLE ANTONÍNA
1. turniket u východu 
2. pozorování ploštice na zídce 
3. rohlík 
4. mravenečník 
5. opice 

A když vejdete do zdejšího pavilonu opic, jakobyste se vrátili v čase do 80. let. Smrdí to tam jak ve vopičárně...

Ale dosti kritiky. Oni se určitě snaží... a hlavně, ZOO poskytla jeden z prvních pořádných výběhů našemu chodícímu superprimátovi Toníkovi. A když viděl opice, výskal radostí. Ale pak výskal ještě víc, když jsme odcházeli a on se mohl otočit v turniketu.

Nejdéle vydržel pozorovat mravenečníka (který chodil sem a tam na svých šesti metrech čtverečních) a ploštici (s neomezeným výběhem). Ale mezi kozami se bál...

Obešel já Telč

Jako zdatní rodiče-automobilisté (na dva tisíce kilometrů jen dvě škrábnutí, z toho pouze jedno na našem voze! a urvané zrcátko --- všechny události v podzemních garážích) jsme museli rozplánovat výlet, aby nám Toník nevytuhnul v autě tak, že pak dorazíme v osm do Prahy a on bude do jedenácti "vzpózet". Takže jsme po obědě v ZOO kolem třetí znavence naložili do auta a zatímco si dal odpoledního šlofíka, popojeli jsme na Vysočinu a dorazili do Telče.

Tam jsme syna další tři hodiny unavovali chůzí (sáhli jsme si na rekord o nejpomaleji obejité náměstí) a poznáváním světa (trávník, kašna, psové, zkoumání zaparkovaných aut, kol a motocyklů, rybníček - házení kamínků, ochutnávka zmrzliny, hospoda s živou muzikou apod.)... v osm jsme ho naložili do auta a sotva jsme vyjeli spal. ... a spal... a spal... a v deset byl z garáže přenesen do postýlky, třikrát kníkl a spal...


------------------
Dne 30. března (14. měsíců) začal Antonín chodit. Jakože regulérně chodit. Přešel po svých celý pokoj. A pak už nepřestal.
Zvládá jíst sám lžičkou a vidličkou (ačkoliv ne vždy donese do úst vše, co naložil).
Spí většinou dvakrát denně.
Chodíme znovu na "plavecký" kurz.
Rozumí suverénně "pokynům", aby něco donesl, podal, odnesl...
Zbožňuje psy.

Agent chodec (14 měsíců nepodmíněně)

Chodí! V sobotu poprvé Toník přeštrádoval celý pokoj, aby tátovi půjčil svou oblíbenou mašinku. A od té chvíle nový kousek opakuje jak cirkusové zviřátko. No, spíš jak oslík.. občas se zasekne, kecne a odmítne pokračovat. Ale je to tady! Vzhůru na nákup pořádného obutí.

Dnes, na apríla je to 14 měsíců, co s náma Toník je. Svých původních 2,3 kilogramu zčtyřnásobil. Netroufám si však vyčíslit, co se mezitím událo s jeho mozkem. Je to fascinující. Ještě před měsícem mi připadalo úplně nemožné, aby dal v puzzle kravičku do správného chlívku, teď s přehledem umístí ovci, koníka i trakař. A ještě v pátek to vypadalo, že kromě jednoho dvou nesmělých kroků se snad nikdy nerozchodí...

A sobota přinesla KROKY!