ZOOlomouc: Ploštice, mravenečník a turniket

Jestli jsem se někdy kriticky vyjádřila k čemukoliv v pražské ZOO, huba mě bolí a odvolávám to po návštěvě Zoo Olomouc. Ale z Tondova úhlu pohledu dobrý. I když exotická zvířátka to prohrála v souboji o jeho zájem s turniketem a plošticí. 

(Neděle 21. dubna) Olomoucká ZOO působí jako chudá, trochu neduživá příbuzná té pražské.

Chápu, že zdaleka nemá tolik prostředků a možností, jako Praha, ale když člověk vidí voliéru pro orla skalního velikostí připomínající spíš klec pro papouška, kterému majitel trošku dopřál, sevře se mu srdce. Tady jim asi visí na interní nástěnce motto: Neuč orla lítat.






ZOO TOP FIVE PODLE ANTONÍNA
1. turniket u východu 
2. pozorování ploštice na zídce 
3. rohlík 
4. mravenečník 
5. opice 

A když vejdete do zdejšího pavilonu opic, jakobyste se vrátili v čase do 80. let. Smrdí to tam jak ve vopičárně...

Ale dosti kritiky. Oni se určitě snaží... a hlavně, ZOO poskytla jeden z prvních pořádných výběhů našemu chodícímu superprimátovi Toníkovi. A když viděl opice, výskal radostí. Ale pak výskal ještě víc, když jsme odcházeli a on se mohl otočit v turniketu.

Nejdéle vydržel pozorovat mravenečníka (který chodil sem a tam na svých šesti metrech čtverečních) a ploštici (s neomezeným výběhem). Ale mezi kozami se bál...

Obešel já Telč

Jako zdatní rodiče-automobilisté (na dva tisíce kilometrů jen dvě škrábnutí, z toho pouze jedno na našem voze! a urvané zrcátko --- všechny události v podzemních garážích) jsme museli rozplánovat výlet, aby nám Toník nevytuhnul v autě tak, že pak dorazíme v osm do Prahy a on bude do jedenácti "vzpózet". Takže jsme po obědě v ZOO kolem třetí znavence naložili do auta a zatímco si dal odpoledního šlofíka, popojeli jsme na Vysočinu a dorazili do Telče.

Tam jsme syna další tři hodiny unavovali chůzí (sáhli jsme si na rekord o nejpomaleji obejité náměstí) a poznáváním světa (trávník, kašna, psové, zkoumání zaparkovaných aut, kol a motocyklů, rybníček - házení kamínků, ochutnávka zmrzliny, hospoda s živou muzikou apod.)... v osm jsme ho naložili do auta a sotva jsme vyjeli spal. ... a spal... a spal... a v deset byl z garáže přenesen do postýlky, třikrát kníkl a spal...


------------------
Dne 30. března (14. měsíců) začal Antonín chodit. Jakože regulérně chodit. Přešel po svých celý pokoj. A pak už nepřestal.
Zvládá jíst sám lžičkou a vidličkou (ačkoliv ne vždy donese do úst vše, co naložil).
Spí většinou dvakrát denně.
Chodíme znovu na "plavecký" kurz.
Rozumí suverénně "pokynům", aby něco donesl, podal, odnesl...
Zbožňuje psy.