Plaváček, povstalec a ponocný

A od té chvíle stojí skoro furt (17. září)

Táhne mu na osm měsíců. A dnes se pokusil o první kroky. Bylo to sice jen takové vachrlaté vykročení, ale pokud půjde jeho vývoj podobným tempem jako dosud, k oltáři na svatbu mě odvede on... 

No, doufejme, že ne. Jen ať se plazí, jen ať si stoupá (když narazí na cokoliv, oč se dá vytáhnout), na to je teď náš byt docela připravený, ale na chození nejsem ještě připravená já. Jen si, Toníku, pěkně zpevňuj páteř, jen si posiluj nožičky, ale ještě nikam nechoď, prosím!

Plaváček a žabička

Ve čtvrtek byl potřetí v plavání a líbí se mu tam čím dál víc. Tentokrát s ním byl Ondřej. Stejně jako já si tak musel najít svůj přístup ke společnému recitování říkanek a zpívání zpívanek, z těchto kolektivních cvičení jsme měli vždycky hrůzu... Ale když člověk vidí, jak to Toníka baví, tak nakonec tu Kalamajku a Pec nám spadlu s ostatními rodiči falešně dětem do rozplavby zapěje... Kupodivu se Toníkovi líbí i v páře, to ale určitě nemá po své matce, která se do svých pětadvaceti dusila kdekoliv bylo nad 40 stupňů (kouzlo saunování jsem objevila až na stará - a chřadnoucí - kolena).

Horší je to s domácími večerními koupačkami, když se totiž nepovede pana Antonína přes den přivést alespoň třikrát do řádného limbu, pak je večer tak vyčerpaný (z toho všeho lezení, vstávání, sedání), že od podávání kaše, přes koupání až po oblékání a čištění zoubků (osm!) jen řve únavou... výhodné naopak je, že usíná, sotva se dotkne poštáře.

Z Deníku nezdárné matky

A máme tu opět příspěvek z Deníku nezdárné matky. Nezdárná matka přitvrzuje a může za to - nikdo jiný  než - démon alkohol, ale ten přírodně kvašený. Prohibice (Toníčku, ano, září toho roku bylo v Česku lihuprosté, neboť lidé padali jak hrušky otráveni metylalkoholem po požití různého množství panáků pančovaného alkoholu šmrnclého tímto jedem) se naštěstí nedotkla vína, což je pro tvou matku (když už si to teď odkojí v šest večer a pak až v sedm ráno) opět (vedle kávy) základní palivo...

Vinobraní, Máchalka

Takže nezdárná matka s tvým nezdárným otcem a nezdárnými strejdy Luďkem a Janem vyrazili na vinobraní na Máchalku, což je sympatická malá vinice v našich industriálních Vysočanech. Sotva jsme stačili přechutnat pár vzorků, už nás odsud hnali (páteční část vinobraní končila v nepochopitelných osm hodin večer)... nejdříve jsme s tebou (již nakrmeným večerní kaší a pokojně spícím pod teplou dekou v kočárku) chtěli jet rovnou domů. Chtěli. Ano!

Pak ale kdosi - kdo to jen byl, kdo nás svedl na scesti!? - zavelel: Na vyhlídku! A s nakoupenými vzorovými lahvemi Pinot Noir a Supreme (Vinařství Salabka - HOSANA!) jsme se šli dívat na noční Vysočany. Krása. A naše podroušená čtveřice ti, milý synu, zpívala samé krásné ukolébavky (Žiletky, Leviathan, Máma táta a další). A ty jsi spal a spal a spal... ranní povinnosti na sebe naštěstí vzal tvůj nejhodnější táta...