Matka-zombie a malý odpolední šlofík |
(20.6.) Už jsem tu měla před pár týdny rozepsaný blog o tom, kterak se Tonda konečně rozhodl skoncovat se spánkovou torturou své nebohé matky a je v noci schopen spát bez potřeby prsu i šest, někdy i sedm hodin...
...ale než jsem to stačila publikovat, srazil mě z postele zpět na zem. Na dnešek se dožadoval mléka/pozornosti/hlazení každé dvě hodiny. A navíc ze z něj líhne skřivan, který tahá za nitky nervů své soví matky...
Adamita dospí noc v kočárku... |
Zhruba do sedmi je ještě možné ho udržet prsem, hlazením... ale pak už většinou ani nezívne. Jistě, mnozí čtenáři mávnou rukou: "Pcha, v sedm, to je krása, já musím vstávat do rachoty v půl šesté!" Je mi vás líto, ano, připouštím, že jsou na tom lidé hůře, ale představte si soví ženu, která málokdy usne před půlnocí, během noci pak párkrát vstane a kojí neukojitelného kojence (například ve dvě a pak v pět, a to cca 15 minut), nebo ho alespoň utěšuje, a v šest už to ve čtvrt na šest uložené dítě má oči dokořán a dožaduje se pozornosti...
Žádné komentáře:
Okomentovat