Toník na české dráze

Jedeme ve vlakůůů/ a v podstatě fůůůrt/ s peklem a andělem/ než se nadějem.... Aneb dobrodružný trip osamělé matky se synem vlakem Praha - Blansko - Praha.


V další bitvě boje proti laktační psychóze jsem si domluvila rozhovor s Eliškou Wagnerovou. Avšak s malým zádrhelem: sídlí v Brně. Fotograf odmítl nést odpovědnost za cestující dítě po D1 (chápu, chápu, to není výčitka, Karle! :-), nezbylo, než vyrazit vlakem (cesta vedla do Blanska, odkud jsme pak na druhý den do Brna vyrazili s prarodiči, který au-pairovali u Toníčka během rozhovoru, díííky).


Doprovodit nás a naložit náš vehikl (kočárek) šel i tatínek Ondřej. Poctivě jsem se ptala na pokladně na řazení vagonů, pro jistotu toto nastudovala i v kresleném rozpisu, abychom příkladně stanuli před vagonem pro rodiče s dětmi s kočárkovým úložištěm. A tak jsme na nástupišti stanuli před správným vlakem, na správném místě, ale před nesprávným vagonem. Hledáním toho pravého bychom riskovali újezd vlaku, tak nás Ondřej naložil, zamával a ponechal nás našemu osudu. 

Uvízlá na plošince u hajzlíku v zadní části vlaku jsem na chvíli propadala panice a zoufalství. Jednoduché řešení vzít vnitřní tašku s Tondou do kupé mělo háček - když kočár zůstane na plošince, nikdo kolem něj neprojde. A tak nastala situace jak z hádanky, jak převézt z jednoho břehu na druhý kozu, zelí a vlka. Jak přepravit části kočárku, aniž Tonda zůstane sám opuštěn v kupé. Natřikrát s Tondou v podpaží se to povedlo. Ale zdaleka nebylo vyhráno.

Když jsme se usalašili v kupé, zaparkovala rozložený kočárek, rozložila po vagoně další zavazadla a zhluboka vydechla pozorujíc krajinu a hladíc Toníčka, přišel průvodčí. "Paní, vagon pro rodiče s dětmi byl samozřejmě na svém místě.... jen jsme připojili čtyři další vagony, to jste si mohla všimnout. A ty odpojíme v České Třebové, je to na nich napsáno." Když viděl mé nasrání kombinované se zoufalstvím, povzbudivě se usmál s tím, že nás v Chocni přestěhuje do bezpečí... 

PS: Jináč si Tonda na cestě liboval, vlakové tudum-tudum působilo ukolébavě, takže cesty zpola prospal. Poprvé taky spal mimo domov u babičky a šlo to hladce, také proto, že ho nadšená babička téměř "vyhladila" láskou z podoby :-)