Veselé Vánoce na čtyřech kolech

"Vosedláme mýho forda, na pár hodin zmizíme, máma, táta, já jsem Tonda, kam pojedem nevíme!" Už od června se těším, až tenhle (lehce pozměněný) hit od Garáže zrealizujeme. Náš druhoruký ford však v garáži oddaně čekal, až si řiditel Ondřej obnoví řidičské schopnosti. A je to tu! Na Boží hod jsme ho vosedlali.

Ještě před rokem bych nevěřila, o kolik levelů mohou životní komfort jedné rodiny zvednout plechy na kolečkách. Cestování vlakem nebo busem mi nikdy nevadilo, i když přiznávám, že když někdo nabídl auto-svezení, neodmítala jsem... ale šlo to. Ale když se nám 1. února zrozením pana Antonína změnil život, změnily se i okolnosti takového vlako-buso cestování. 

Hysterie a šílenství

Dřívější drobné stresy - jak se co nejúsporněji sbalit, kdy včas vyrazit, kam si v narvaném vlaku sednout - nabobtnaly do velestresů, které vedly k hysterii či šílenství: jak co nejúsporněji sbalit jídlo, plíny, náhradní oblečení, náhradu náhradního oblečení, hračky, lahvičky... kdy včas vyrazit s pokud možno přebaleným, nakrmeným a oblečeným panem Antonínem a všemi kufry a batohy a kočárkem...  jak se s tím vším nalodit do vlaku a jak z kupé pro rodiče s dětmi narvaného bezdětnými cestujícími alespoň tři vyhodit, abychom si mohli rozložit bivak. Uf. 

Noci před podobnými výjezdy se mi zdály sny o hadech (mé nejděsivější noční můry). Po probuzení začalo pobíhání, dobalování, oblékání, převlékání, to vše za neúprosného tikotu hodin... deset minut před chvílí, než ručičky ukázaly čas, kdy je nutno vyrazit na metro, abychom stihli vlak do Vlašimi/do Blanska, či kamkoliv jinam, jsem pravidelně propukala v pláč (nebo alespoň v hysterický třas), že to stejně nestihneme... 

Ford fikus

V červnu se můj sen o čtyřech kolech, která by nám usnadnila cestování, přiblížil skutečnosti. Zakoupili jsme v bazaru vůz. Ford Focus, zvadný Fikus. To jsem však netušila, že budeme ještě půl roku podstupovat vlakové martýrium. 

Červenec: Ondřej v garáži forda nastartuje a zase ho uspí. 

Srpen: Můj táta forda provětrá při nákupu v Ikee.

Září: Ondřej si rozmrazí svůj deset let nepoužívaný řidičský průkaz.

Říjen: Svatba. Ondřej absolvuje zkušební jízdy s kamarádem Karlem. 

Listopad: Ondřej vybírá autoškolu pro cvičné jízdy.

Prosinec: Ondřej absolvuje čtyři cvičné jízdy s instruktorem, několik cvičných nočních jízd ztichlou Libní a jednu delší cvičnou jízdu s mým tátou. Skóre: Jedno urvané zrcátko a jedna vybitá baterie.

25. prosince se neuvěřitelné stane skutkem.

V klidu balím, nehledím s tlukoucím srdcem k hodinám, je mi jedno, jestli se věci vejdou do jednoho batohu, nakládáme i jídelní židličku (máme přece kombika), Toníka oblékám jen nalehko... V 9:35 startujeme a vyrážíme na první cestu. Za příbuzenstvem do Mělníka. A druhý den za babičkou a dědou do Vlašimi, v pohodě a s písní na rtech sbaleni na dva dny! Vivat fikus, vivat náš pan řiditel Ondřej!