Štědrý den, malý muž a bílá (vel)ryba

Mám bílou košili, tu co jsem už měl na našich svatbě, ta je v pohodě. Ale přes ni takovou červenou vestičku. Připadám si nesvůj, grrr. Táta mě odnese do obyváko-kuchyně, kde zpocená máma vykřikuje od sporáku: "Hurá, jo! Jo! Nezdrcla se!" Voní to tu pečenejma bramborama, pak něčím, co jsem ještě nejed´ a taky jehličím, co znám z lesa. A blikají tu malý vohýnky. Tak tohle asi bude ten štědrej večer.

To, co se nezdrclo, je prý holandská omáčka. Máma ji vyráběla poprvé v životě a furt chce od táty znovu a znovu slyšet, jak teda se jí to povedlo, že se to nezdrclo nebo nepřiškvařilo nebo já nevím co ještě. Servíruje candáta. Normální lidi prý jedí kapra, ale naši musí mít něco extra furt. Máma kapra totiž nemá moc ráda, prý je to většinou bláťák. Fuj. To bych taky nejed. Bláťáka...

Bílá ryba 

Obalej mě do nepromokavé jídelní pláštěnky, posadí na můj oblíbenej jídelní trůn a na misku dostanu brambory a kousky té bílé ryby. Brambory znám, ty jsou jistota mňam, takže nejdřív vyjím brambory. Mňam. Ale už tam zbejvá jen to bílý... hm... tak leda ale teda kousek no... safra, není to špatný. Je to dobrý. Je to výborný! Neudržím se a dělám hodně hlučný "ham" a naši se smějou. 

Když všichni dojíme, těším se, že už budu lozit a bude sranda s hračkama, ale máma vytahuje takovou třínohou věc a šroubuje na to foťák a uklízejí na stole a staví na stůl to jehličí a táta mě křečovitě drží a křečovitě se směje na mámu a ta si hraje s tím foťákem... a pak k nám přiběhne. Křečovitě se směje. A pak to cvakne. A pak znovu. A znovu. A furt to prý není dobrý...  pak ji to naštěstí přestane bavit.

Cave, Kryl, Brel, Vysockij a želvičky

A na zemi je hromádka barevnejch balíčků. A já to můžu rvát a trhat a žmoulat a vypadávají z toho gumový hračky krásný barevný a je to paráda, jé! Jsou do vaničky, ale na suchu jsou taky dobrý. A pak ještě chci rvát další balíčky, ale to mě už naši odstrkujou, prý bych jim to zničil.

A tak si hrajem a máma má radost z jedné hrozně moc tlusté knížky s černovlasým chlápkem na obalu, pak pustí písničky, co prý zpívá ten pán, má hlubokej hlas a vůbec to není nic veselýho, ani nevím, jestli se mi to líbí, nebo ne. A táta dostal lístky do divadla, na balet! Chápete to!? Balet. A jmenuje se to podle tří chlápků s kytarama. A táta má radost. A už je slyším, jak plánujou, že mě vopustí, že mě bude hlídat babička, protože máma prý půjde na ten balet s tátou. Ale tak jo, brečet kvůli tomu nebudu. Aspoň zatím ne.

Pak mě svlíknou, sundají mi plínu - jé, to mám rád... a napouští mi velkou, ano velkou vanu! A už tam na mě čekají všechny ty věci, co byly v balíčkách. Lodička, želvičky, síťka, plovací kroužky. Tak cákám a snažím se utopit želvu. A naši jsou tam se mnou. Takže Štědrej den - dobrý!